V okamžiku, kdy se nadechujeme, srdce zrychluje. Ve chvíli, kdy vydechujeme, srdce zpomaluje. Tento jev se nazývá respirační sinusová arytmie.
Pojem sinusová odkazuje na sinoatriální uzel, soubor srdečních buněk v pravé srdeční předsíni, který řídí rytmus, jakým srdce bije. Způsobuje, že naše srdce tluče v čase odpočinku rytmem 90 až 110 pulzů za minutu. Jedná se o tempo, jež je našemu srdci vlastní. Dvě součásti autonomní nervové soustavy následně mění rytmus podle toho, jak se organismus pod vedením mozku potřebuje přizpůsobit. Dříve jsme viděli, že zrychlení srdce bylo zapříčiněno aktivací sympatického nervového systému autonomní nervové soustavy. Toto platí, aby byla uspokojena potřeba adaptace (například odpověď na strach či hněv), nikoliv pokud pomalu a klidně dýcháme. V tomto případě je zrychlení srdce vyvoláno dočasným útlumem parasympatické činnosti.
Proč? Pokud odpočíváme, naše srdce obvykle zvládne 60 až 70 tepů za minutu. Tento rytmus se nevyrovná tempu, ke kterému dává podnět sinoatriální uzel se 30 až 50 tepy za minutu. Tato odchylka je dána neustálým vlivem parasympatické aktivity, jež se projevuje v době, kdy odpočíváme. Kdybychom parasympatický systém srovnali s brzdou v autě (sympatický nervový systém je plyn), mohli bychom uvést, že v čase odpočinku žijeme ustavičně s napůl sešlápnutou brzdou. A spíše pomalý nádech se vyznačuje pozoruhodnou schopností, že brzdu rychle pusơme, což vyvolá prudké zrychlení srdce. Jestliže se nadechujeme pomalu pět vteřin, může se rytmus srdce během tohoto krátkého časového úseku změnit z 60 na 90, ba dokonce až 95 tepů za minutu. Výdech, který následuje, jej vráti do výchozího stavu. Pomalé dýchání, při němž se nadechujeme pět vteřin a vydechujeme rovněž pět, tedy může vést k maximální respirační sinusové arytmii, jejímž hlavním přínosem je citelné zlepšení parasympatického napětí, které je známější pod názvem tonus vagu. Už několik let je předmětem řady studií a publikací, jež dokládají, že je spojeno s dobrým zdravím obecně. Vagální aktivitu můžeme měřit nepřímo prostřednictvím činnosti vnitřností, kterými prostupuje bloudivý nerv. Nejpoužívanější metoda spočívá v nepřetržitém záznamu EKG po dobu několika minut, jak jsme před chvílí viděli. Zaznamenaná variabilita tepové frekvence ukazuje aktivitu bloudivého nervu. Čím větší je rozdíl mezi srdečním rytmem v okamžiku nádechu a výdechu, ơm vyšší je napětí tohoto nervu.
CO SI ZAPAMATOVAT
Dechový rytmus je hlavní prvek fyziologické srdeční koherence. Dýcháme-li v tempu pěti až šesti cyklů za minutu, srdce se nám prostřednictvím výrazných, pravidelných změn tepové frekvence synchronizuje s dechem. Druhým klíčovým prvkem je systém regulace krevního tlaku (baroreflex). Přibližně šest dechových cyklů za minutu jej sladí do téhož tempa, přičemž se zlepší jeho fungování a v případě hypertenze dochází k poklesu krevního tlaku. Fyziologická srdeční koherence se tedy opírá o pomalé dýchání, aby se variabilita tepové frekvence, baroreflex a mozkové vlny synchronizovaly, a fyziologie tak optimálně fungovala.
Emoční srdeční koherence
I když dechová cvičení občas mohou usnadnit změnu pocitů, srdeční koherence, jíž dosáhneme pouze na základě dechu, nezmění emoční stav natrvalo. Můžeme tedy dýchat frekvencí šest cyklů za minutu, a přitom pociťovat určitou úzkost či jiný nepříjemný pocit. Pokud si osvojíme tento typ dýchání, abychom snížili stres, zaznamenáme účinek. Budeme-li se však tohoto způsobu donekonečna držet, příčinu problému nevyřešíme. Stres bude stále přítomen, i když v menší míře. Hrozí nám rozmrzelost kvůli tomu, že stále opakujeme tatáž cvičení. Na uplatnění srdeční koherence tak zapomeneme. Je tedy čas změnit hybnou sílu a přejít k emoční srdeční koherenci, abychom změnili negativní emoce, naučili se navodit pozitivní pocity a emoce, a tak snížili příčinu stresu.
Pozitivní emoce: klíčový element emoční srdeční koherence
Vědci z institutu Heartmath dokázali, že rovnováhu sympatického/parasympatického systému úspěšně nastolíme a zdraví prospěšného fyziologického fungování dosáhneme tak, že zaměříme svou pozornost na srdce a navodíme pozitivní pocity. Už dlouho víme, že změny emočního stavu mění rytmus našeho dechu. Například strach či hněv mají za následek povrchové, rychlejší dýchání, zatímco kladné emoce dýchání zpomalují a prohlubují. Účinnost dechových cvičení je v prvé řadě dána skutečností, že střídáním nádechu a výdechu, které tvoří synchronizovaný sled zrychlení a zpomalení tepové frekvence, přímo modulují změny srdečního rytmu. Nicméně je důležité zdůrazňovat skutečnost, že úroveň srdeční koherence zásadně roste s pozitivními emocemi, jež prožijeme, nezávisle na jakékoliv dobrovolné změně dechového rytmu. S příslušným naměřeným materiálem zjišťujeme, že jakmile si udržíme pozitivní nastavení, nastane vyšší a trvalá synchronizace mezi změnami srdečního rytmu, mozkovými vlnami a rytmus dechu se přirozeně ustálí mezi 5 a 6,5 cykly za minutu.
Zaměříme-li tedy pozornost na to, abychom navodili pozitivní emoci či pocit, a zároveň si budeme představovat, že tento pocit „vdechujeme“ srdcem, úroveň koherence stoupne, aniž bychom museli dělat cokoliv jiného. Tuto úroveň bude také jednodušší udržet déle, než kdybychom jí dosáhli pomocí specifického dýchání, jež si žádá úsilí a větší vytrvalost. Nastolení takových pocitů, jako je láska, vděk nebo ocenění věcí takových, jaké jsou, vede postupně k tomu, že se srdeční koherence ustálí na vyšší úrovni.
TEXT JE Z KNIHY:
Náš mozog nevie veľmi dobre navodzovať stav pokoja a pohody. Našťastie mu pomáha srdce, ktoré pozná stav takzvanej koherencie, čiže harmónie a synchronizácie citov s telom. Srdcová koherencia vedie ku koherencii mozgu, k nastoleniu ich vzájomnej harmónie.
Táto unikátna publikácia vysvetľuje, čo je to srdcová koherencia. Srdce totiž zohráva dôležitú úlohu pri spracovávaní a prežívaní emócií.
Okrem tejto zaujímavej teórie kniha predstavuje aj jednoduché, rýchle a účinné cvičenia. Autor vysvetľuje, ako transformovať negatívne emócie na pozitívne, ako uniknúť z negatívnej špirály úzkosti, ako v sebe cielene prebúdzať pozitívne emócie aj ako prekonať svoje fóbie. A tiež ako uplatňovať srdcovú koherenciu vo všedný deň aj cez víkend, aby ste sa mohli plne zregenerovať.
